Velká kunratická (84.ročník)

Další ze světoznámých závodů, který se objevil na soupisce povinných běhů našeho klubu pro rok 2017, máme zdárně a ve zdraví za sebou. I když ve zdraví..... plíce všech účastníků budou ještě nějakou chvíli hovořit do programu každého dokončivšího běžce.

V krásném, slunném, byť chladném nedělním dopoledni se žlutá squadra týmu DaP začala scházet u registračního stanu. Někteří borci nedorazili, dílem zánětu nártu, nebo cestovní horečky a návštěvy římských památek. Sestava tedy vykrystalizovala následovně dle přiloženého fotosnímku z nakousnutého jablka Mercedesa (ano, je s podivem, že Mercedes ještě nezačal vyrábět fototelefony):

Opravdu umělecký počin. Po této estetické vložce se již rozehřátí a rozcvičení borci řadili po dvojičkách na start. Komentovat průběh tak rychlého závodu, je z této pozice velice náročné, až takřka nemožné. Než se naši chlapci nadáli, již museli finišovat. Na to opravdu není nikdo z klubu připraven. 

I přes to zkusím ztratit pár slov o trati, kterou jsem absolvoval poprvé. Všichni mě upozorňovali na to, abych první kopec nepřepálil a raději šel pěšky. Na to jsem ale vůbec nedbal, neb se mi výběh nezdál až tak prudký a navíc jsem byl plný sil. Následující seběh k potoku pod Hrádkem byl ještě vcelku příjemný a šlo spíše o jakousi výplňovou vložku. Hrádkem ale začalo peklo. Ano, tušil jsem to, zkušenější borci mě na to upozorňovali, ale co mi zatajili byl fakt, že jsem nahoře na Hrádku ztratil cit do nohou a ty se mi začali prazvláštně a zcela atypicky kroutit až vlnit. To už jsem ale musel vstřebávat otřesy a rázy do nohou, které mě nesly směrem k dalšímu brodu pod Hrádkem. Zde bych trať vyhodnotil jako nejtěžší a nejnebezpečnější úsek, ale zase na druhou stranu jako největší zážitek. 

Rovinka pod Hrádkem a doběh pod třetí kopec se nesly v duchu rovnání nohou a rozvahy: " co to vlastně běžím za tempo?". V tu chvíli a vlastně i v průběhu celého závodu bylo běžecké tempo naprosto mimo jakoukoliv identifikaci. 

Pochodové cvičení do kopce třetího už bylo na pohodu, vyloženě pomalým a lehkým tempem. Nahoře na plošině se nohy po chvíli opět srovnaly a klopítaly stále rychleji zpět k Hrádku, kde dokonale zvládly levotočivou ostrou zatáčku a nesly mě směrem k cíli.

Po doběhu jsem chvíli hledal plíce a současně i žaludek. Legendy tak nelhaly. 

Celkově, jako naprostý neznalec trati, hodnotím závod na výbornou. Dokonalá tečka za vydařenou sezonou.

Zde ještě přikládám video, ale upozorňuji, že je jen pro silné povahy, zvláště jeho závěr.

Časy všech borců níže. K časům je nutné podotknout, že Richard vyhlásil soutěž o šampaňské, který mohl vyhrát každý člen DaP, kterému se podaří pokořit hranici 18-ti minut! A samozřejmě se přihlásí na VK včas. První to stihl Fanda, následujícím borcům už čas klesal po 30 vteřinách níže, takže vlastně kromě Fandy pod 18:00 by to všichni museli zvládnout pod 11:00 a to by museli atakovat rekord trati Vlasty Zwiefelhofera 10:58,9!!! To se bohužel nikomu nepodařilo, takže šampaňské vyhrává Fanda. Gratulujeme!

A zde oficiální časy našich borců:

Fanda ................ 16:49.5 (vyhrál šampaňské od Richarda)

Mercedes ......... 18:29.8

Řezňa ................. 19:03.9

Adam .................. 19:10.0

Richard ............... 19:59.6

Pavel ................... 21:14.9

Zapsal Richard