Pardubický půlmaraton
Velmi tradiční závod, skoro by se dalo říct Mekka našeho čím dál věhlasnějšího běžeckého klubu, se tentokrát běžel za horkého počasí. Tohle se trochu dalo, dle předpovědi, čekat, ale tak úspěšné a rekordní časy nemohl predikovat ani největší snílek v našich řadách a dokonce ani mimo ně. Ale pojďme popořádku.
Na start se stále nemohl postavit dlouhodobě zraněný Richard a v tuto chvíli bez závodního ducha trochu tápající Mercedes. Oba borci se ale dostavili do Pardubic podpořit své kolegy, což běžící čtyřka kvitovala jistě s povděkem. Na startu tak Mercedes se Sindy a Richard s řehtačkou fotili pózujícího Fandu, Pavla, Majonézu a Adama (níže zleva). Ne každému teplé počasí vyhovovalo, pokud někomu ano, pak asi jedině Fandovi a právě k jeho výkonu se všichni upínali. Natrénoval totiž za poslední měsíce asi nejvíc za poslední roky. Naopak Pavel byl z počasí spíš znechucen a netroufal si na čas ani pod dvě hodiny, za což dostal od svých fanoušků hned políček a pro jistotu se schoval pod kšilt své "supr čupr" kšiltovky.
Ještě musíme doplnit, že trasa závodu se trochu změnila oproti minulým ročníkům, ale rozhodně ve prospěch diváků, když se prvních 1.500 metrů točilo kolem pardubického centra. Naše duo fanoušků tak mohlo zaujmout nakonec 5 rozdílných stanovišť, kde své (a nejen své) borce mohutně hnalo dopředu. Mercedes vybaven Sindy a vlajkou, Richard potom řehtačkou a mocným hlasem, hnali stádo běžců jako dělníky do Kolbenky.
V horkém počasí se prvním stanovištěm na 2. kilometru prohnal Fanda a Adam tak nečekaně, že je naši fans ani pořádně nezachytili, zatímco Majonéza s Pavlem si výletním tempem poklusávali ke konci startovního pole. Zřejmě ale v horku věděli co dělají, což se ukázalo na dalším stanovišti na 5.km, kde už byla většina borců propocena až na dřeň kostí.
Na další zastávku na 11.km již musel Mercedes s Richardem pěkným kvapíkem, protože bylo zřejmé, že Fanda bude útočit na hodně ostrý čas, stejně jako Adam, který si dal před startem předsevzetí doběhnout pod 1:45. Vše tomu i nasvědčovalo právě na zmiňovaném 11.km, kde Fanda proletěl jak uragán a po pár minutách za ním pelášil Adam. V té chvíli se už Majonéza odpojil od Pavla a mezi oběma borci zela menší díra naplněná stále chvátajícími běžci.
Po proběhnutí Pavla už ale naše fans crew pelášila zkratkou do 200 metrů vzdáleného 16.km, kde po necelé minutě prosvištěl až nečekaně rychle Fanda. Jeho rychlost vyrazila našim fanouškům dech, ale i přes to dostal náš přední běžec doping ve formě akustického doprovodu tak mocného, že většina přihlížející zároveň oněměla. Fanda "tímto všelékem" evidentně pookřál a přes jeho maximální soustředěnost byla vidět známka zrychlení. Za pár minut proběhnuvší Adam již nevypadal nikterak svěže, ale držel stále skvělé tempo. To Majonéza vypadal, jako by ani vůbec neběžel a trať si vychutnával každým kilometrem. Ne tedy méně než Pavel, vařící se už ve vlastní šťávě a proklínající všechny bohy Slunce, kterým mohl zrovna přijít na jméno.
O pár set metrů dál už ale fanoušci DaP vítali a mohutně povzbuzovali dvacátým kilometrem proběhnuvšího Fanouše! Vážení, po jeho finiši musejí v příštím týdnu nejen dopéct pardubický perník, ale i opravovat pardubický asfalt! Jeho mohutný závěr mu přinesl fantastický čas 1:30:48, což je jeho OSOBNÍ REKORD!
Za chvíli již mohli diváci zahlédnout trápícím se výrazem prezentujícího se Adama, který ale rovněž finišoval pro naprosto famózní čas 1:42:44. Sice to není Adamův rekord, ale zcela jistě nejlepší čas poslední dekády v jeho podání.
Skvělé časy v cíli po chvíli doplnil i Majonéza, rovněž trochu překvapivě a určitě v dresu DaP rekordním čase 1:54:51 (pozn. autora - i zde si budeme muset v našich análech zjistit, zda se nejedná o osobní rekord našeho borce!!) a nakonec i Pavel, který proklamoval čas nad dvě hodiny, ale to jsme nemohli dopustit a celý tým jsme ho jako jeden muž pomyslně tlačili v cílové rovince pod dvě hodiny, což se nakonec i podařilo = 1:59:45.
Prostě ve finále naprosto dokonalý závod pro všechny zúčastněné. Před našimi borci musíme smeknout klobouk až na zem, protože v takovém horku a podmínkách dosáhnout na takové časy je jedním slovem fantastické! Jako by chtěli borci DaP potvrdit své časy z Peček a nadchnout své nadržené fanoušky krásným zážitkem. Inu, povedlo se na jedničku! BORCI DĚKUJEME!!
Ještě se sluší připomenout, že závod se běžel jako mistrovství ČR a vyhrál Jiří Homoláč před Vítem Pavlištou, který byl ale dodatečně diskvalifikován, protože neměl dres svého klubu. Pro nás něco naprosto nepochopitelného! Kromě MČR byl závod vyhodnocován i jako závod týmů, kde nás z nějakého důvodu neregistrovali, nicméně prostým součtem našich časů a pohledem do výsledkové listiny nám patří časem 7:08:08 nádherné 7.místo ze 17-ti čtyřčlenných týmů.
Zapsal Richard.
