CZECHMAN 2021
Dovolte mi se dnešním článkem vrátit k události, která proběhla začátkem září a přinesla velmi hodnotné výkony některých naších borců. Správně bychom se ale měli vrátit až do léta 2019, kdy se předmětného podniku účastnila Káťa a nastavila tak velmi vysokou laťku pro další roky a další případné borce. Mluvíme zde o polovičním železňákovi, o Czechmanovi.
Jeho kratší verzi si pár borců, konkrétně Michal s Richardem zkusili už loni (odkaz) a zejména Richard dostal chuť si zkusit i jeho plnou verzi. Káťa se zatím stále věnuje rodinným povinnostem, nicméně na její doporučení došlo k posílení řad DaP o zkušeného triatleta Kubu, a tak se tato dvojice vydala vstříc novým zážitkům k Pardubicím, na písník Hrádek, kde se závod uskutečnil dne 4.9.2021.
Počasí naše borce přivítalo s otevřenou náručí, slunným dnem, s lehce pofukujícím větrem. Naše duo ještě doplnil Kubův kamarád Honza a fandící tifosi v čele s Luckou a Luckou.
Ale pojďme dát teď trochu prostoru zážitkům našich borců, které si před kameru vzal neznámý kolemjdoucí na pár otázek:
Prosím Tě, jak Tě napadlo se přihlásit zrovna na Czechmana?
KUBA: Je to můj oblíbený podnik, nejen díky tomu, že právě tady jsem s triatlonem začal. Je to kvalitní závod na mezinárodní úrovni, navíc víceméně bez převýšení, což je možné považovat za výhodu. Když nepočítám dva individuální Czechmany (Time Trial Race), tak letos to byl na Hrádku můj 7. start.
RICH: No tak já to mám úplně jinak než Kuba. Mě sem vlastně přivedla Káťa, kterou tímto zdravím a děkuji. Dlouho jsem nad triatlonem přemýšlel a po pár pokusech na kratší distanci jsem to zkusil tady.
Šel jsi do závodu sám, nebo jsi měl podporu, ať už na trati, nebo za plůtky?
KUBA: I když většinou jsme na Czechmana jezdili ve velké grupě jak závodníků, tak supportů, letos tomu bylo jinak a já do toho šel úplně sám. Až nějakou dobu po registraci jsme se v rámci práce seznámili s Richardem a rázem byla společnost přímo na trati na světě. Nakonec jsme se na startu potkali ještě s kamarádem Honzou, který byl do této chvíle, stejně jako Richard, taky CM panicem. Podpora Richardovy Lucky "za plůtkem" byla velice příjemná! V půlce běžecké části mě opravdu mile překvapilo a potěšilo, když jsem mezi fanoušky zahlédl i mého tátu s foťákem, který si za mnou udělal neplánovaný výlet. V cíli to byla znatelná podpora, zvlášť po tom, co jsem se kácel k zemi s křečemi.
RICH: Jojo, já taky sám. Tedy aspoň zpočátku. Po zahájení registrace jsem to tam prostě poslal a tak trochu čekal, jestli se někdo přidá. "Náhoda" tomu chtěla, že z toho vykrystalizoval Kuba.... 😊. A samozřejmě moje drahá polovička Lucka jako naprosto super podpora během závodu byla k nezaplacení, bez ní bych to zřejmě nedal. A určitě taky hecování Kuby na trati běhu, kde jsme běželi 4 kola mi dost pomohla, Kubo díky!
Cos od závodu očekával a jaké byly Tvoje plány?
KUBA: U takovýchto závodů mám vždycky hlavní přání dokončit - jak bez defektu na kole, tak bez nějakých zdravotních komplikací! Před startem si samozřejmě dělám propočty jednotlivých disciplín na základě aktuální formy. Letos mi čísla vycházela tak, že v případě hladkého průběhu, bych mohl útočit na čas okolo 6 hodin - když to jó pojede, tak těsně pod! Jinak obecně pro mě CM často bývá i takovým peakem sezony. Vlastně každoročně mám asi chuť sám sobě dokázat, že se do toho cíle prostě dobelhám, i když jsou i roky, kdy má člověk trochu jinak poskládané priority a nemá tolik času na trénování.
RICH: Já se držel našeho motta = DOBĚHNOUT A PŘEŽÍT. Vůbec jsem nevěděl, co od sebe čekat, jak jet rychle, jak se opřít do plavání a kolik sil mi zbyde na běh. Zkrátka jak říká Kuba - naprostý panic a to je pak člověk pěkně nervózní... 😊. Takže jak kolo? Mám jet na plno? Můj mentor na kolo Michal mi radil to prostě napálit. Konzultoval jsem i s Káťou a Kubou, ale člověk stejně míní a pak závod sám hodně mění. Prý je to hodně o hlavě. Asi to tak bude, půlmaraton jsem pak sice běžel nohama, ale mentálně jsem se musel vyždímat až do posledního neuronu!
Co trénink? Nějaká speciální příprava?
KUBA: Bohužel plaveckou a cyklistickou část přípravy mívám každoročně velice slabou a letos jsem tomu dal ještě méně než jindy. Naopak alespoň běžecky zažívám jednu z nejsilnějších sezón! Speciálně jsem se nepřipravoval, možná ale taky díky tomu, že mám s tímto závodem už své zkušenosti a nečekal jsem, že by mě mělo něco rozhodit.
RICH: Tak určitě... 😊. Hlavně kolo. Hodně jsem toho nalítal na TACXu... i jsem ho párkrát zavařil, ale už mám větrák, tak dobrý. Speciální bylo i to, že byly zavřený bazény, ale ve finále jsem pořídil neopren a párkrát byl na otevřený vodě. Z tréninku běhání to byla všechno super zábavná změna.
Řešil jsi i stravování?
KUBA: Už tak nějak vím, co je pro mě v závodě dobře a co špatně. Když jsem si před depem na kolo izolepou lepil rohlík se sýrem, tak to asi nevypadalo úplně profi... ale já vím, že cca v polovině kola do mě dobře vklouzne a příjemně tím naplním žaludek, stejně jako necelou hodinku před startem. Jiné stravování většinou na těchto tratích neřeším. Když je chuť, tak to vymýšlím operativně přímo na oficiálních občerstvovačkách.
RICH: Tak já to jídlo řeším pořád. Měl jsem i různé rady, ale rohlík jsem si izolepou ke kolu nelepil, měl jsem lepeňák se škvarkama v kapse dresu... 😊. Mno, stravování se mi asi moc nepovedlo. Poznal jsem to na půlmaratonu, tam jsem neměl k šavlovému tanci daleko. Tohle je určitě bod číslo jedna do budoucna, jak s tím naložit?!
Jak se Ti plavalo? Nějaký incident v plavecké části?
KUBA: Na to, že jsem byl letos vlastně podruhé ve vodě, tak se mi plavalo nad očekávání dobře! Když jsem zpětně hledal příčinu této (bez natrénování) příjemné skutečnosti, usoudil jsem, že to může být tím, že se mi daří každé ráno před prací udělat nějaký klik a zvednout pár činek. Na konci plavecké části mám obecně rituál se vymočit se do neoprenu, abych případně později nemusel slézat z kola. Byl jsem trochu nesvůj, že se mi to tentokrát nepodařilo. Naštěstí, asi taky díky teplému počasí, jsem vše donesl bez problému až do cíle.
RICH: Ještě, že to Kubovi nevyšlo, plaval jsem kousek za ním... 😊. Mě plavání bavilo, počkal jsem si až všichni odplavou a vyrazil mezi posledními plavci a super. Ze začátku jsem párkrát někoho osahával, ale bylo to zcela výjimečné. Jedině snad na konci při kontaktu s podložkou se mi trochu podlomily nohy a šly do křeče, ale chytil jsem se plůtku a dobrý.
Kolo bylo s větrem, nebo proti? Co rozhodčí? Potkal jsi a měl jsi s nimi problém?
KUBA: Na této trati může vítr celkem pěkně potrápit. Na CM poměry mi ale přišlo, že letos k nám obecně počasí bylo velice přívětivé. Rozhodčí na mě z motorky jednou v tom největším stoupání písknul, abych dodržoval větší rozestup. Místo zpomalovaní jsem raději šlápnul do pedálů a asi 5 závodníků v kopci předjel.
RICH: Na kole pecka, kromě asi posledních 15 km, to už se mi moc dobře nejelo, tahaly mě záda. Ale jinak fakt super. Ze začátku jsem předjížděl jak o život. Přibrzdil mě až v kopci rozhodčí na mašině, jeli jsme ve větší skupině asi 15-ti lidí a ten dobrák si vychutnával dodržování pravidel tak ob tři jezdce. Ve druhém kole pak borcovi za mnou dal modrou kartu asi za špatné předjíždění. Docela jsem čuměl, že i závodníkům na chvostu pelotonu někdo kontroluje předjíždění. Zvlášť do kopce to snad ani nejde..... každý jede za svý. Ale to je jiná kapitola. Za mě kolo super!
Běh byl asi docela na morál? Nebo na pohodu?
KUBA: Běžecká část bývá často na morál. Byla to ale jediná disciplína, na kterou jsem se těšil. Ovšem moc dobře jsem si byl vědom toho, že když se budu snažit něco nahnat na kole, tak to bude právě na úkor silnějšího běhu. Na kole to nečekaně celkem jelo, a tak jsem to zbytečně neflákal a už po prvním cyklookruhu se smířil s tím, že běh bude bolet. A bolel 😊 Jakmile jsem se snažil zrychlit, ihned mě z dopředného pohybu vyřadily křeče. Pokusů jsem udělal několik, ale nakonec jsem to vzal jako fakt a jen si kontroloval cílový čas.
RICH: Ty kokos, ani nevíš jakej morál. První kilometr mě chytly bolesti břicha. Musel jsem zpomalit a po tak deseti minutách jít do chůze, předklonu a ...... No, došel jsem na občerstvovačku, vzal si vodu a kolu a šel krokem dál smiřujíc se s tím, že to prostě nedám. Kuba běžící už zpět z obrátky na mě sice houkl, že mám spoustu času, ale já byl myšlenkama úplně jinde. Na konci prvního kola jsem zastavil u Lucky a chvíli si s ní povídal. Říkal jsem jí, že to prostě nejde rozběhnout, že je mi fakt blbě. Ani nevím, kdo nebo co mi našeptalo ten ďábelský plán jít dál. Prostě ještě zkusím jedno pětikilometrové kolo. Kuba měl pravdu, vždyť do limitu mi zbývaly asi tři hodiny... 😊. Na 8.kilometru mě bolest břicha a píchání v hrudníku trochu povolilo a zvolil jsem taktiku 400+100 metrů (běh+chůze) a takto běžel do 17.km, kde mě chytali brutální křeče do lýtek. U Lucky jsem si zobnul nějaký bobule (slaný kapsle) a do cíle se takto dostal. V euforii jsem za cílovou čárou padl na koberec a dostal několikrát deformující křeč do lýtka. Ale stálo to za to! Čas půlmaratonu sice za 2:43, ale v mém stavu je to skoro zázrak.
Čekal jsi svůj výkon, nebo předčil očekávání?
KUBA: Časové propočty jednotlivých disciplín jsem měl trochu jinak poskládané (čekal jsem pomalejší kolo a rychlejší běh), ale celkový výsledek jsem celkem trefil a ještě o 10 minut stáhnul. I když vím, že mám poměrně velký prostor ke zlepšování, tak výkon 5:50 pro mě znamená 2. nejlepší čas ze všech deseti polovičních Ironmanů, co jsem absolvoval, čili ano - jsem spokojen!
RICH: Kubovi samozřejmě musím pogratulovat, protože jsem sledoval jeho poctivý trénink... 😊. Já jsem nic nečekal, resp. jsem nevěděl, co čekat. Musím přiznat, že jsem si taky různě propočítával. Na běh jsem šel za rovné 4 hodiny, ale co mě čekalo ve vzpřímené poloze jsem nevěděl. Odpověď jsem dostal a na ten stav, který jsem si zažil jsem rád, že jsem se dostal do cíle - tedy rovněž spokojenost, byť rezervy jsou veliké... 😊
Jaký bude Tvůj další závod?
KUBA: Letos je to ještě série štafetových závodů Vltava Run, ČR 250, Run Berounka Run a pak kratší podniky typu Branická desítka nebo Velká Kunratická. V příštím roce by to ale možná chtělo oprášit Ironmanské vzdálenosti?
RICH: Tak Kuba bude prášit, já budu pilovat... 😊. Uvidíme, namlsán na zlepšení jsem dost. Nicméně Český ráj 250 a štafety s dalšími členy DaP je povinnost a obrovský zážitek, na který se strašně těším. Kratších běhů bude na podzim taky jistě dost...
Na závěr tedy děkujeme za pěkný rozhovor, který myslím krásně shrnul celý závod a kdo ví, třeba příští rok budeme dělat rozhovor v hojnějším počtu. Děkuji a gratulace naším borcům!
