BĚHEJ LESY - KARLŠTEJN

Letošní rok je pro náš klub opravdu nabitý závody. Tak jak jsme si předsevzali před sezonou, resp. na ukončení sezony v areálu Hamr v pražském Bráníku, tak i konáme. Tento rok tedy opravdu žádné stanovené klubové limity, ale jen čistá radost z běhu a sbírání účastí na závodech.

Pro některé borce to byl letos tak již čtvrtý závod, pro další letošní premiéra. Pro všechny to ale byla premiéra na tomto krásném závodě a nutno říct, že velice těžká a náročná, leč malebná a plná nečekaných zážitků.

Předstartovní přípravy

Kdo se ještě nedostal našemu týmu na kobylku a nezná ani počet členů, vězte, že je nás dohromady 9. Na start se nás v obci Mořina postavilo celkem sedm, vynechal pouze čerstvý otec Ondra a vesměs sporadický běžec, ale jinak velezkušený plavec Jindra. Do Mořiny jsme se dostali indivudálně po vlastní ose, resp. po menších skupinkách. Podstatné bylo, že jsme se všichni potkali na startu a mohli vyběhnout. Strategie běhu byla spíše lehce nadhozená, než nějak striktně daná a po pár set metrech bylo stejně vše rozdané a jasné.

Samotný běh, resp. závod

Řazení do koridorů měl pořadatel zmáknuté perfektně, leč pod třemi nafouknutými oblouky se sponzory Birell a Lesy ČR jsem matně a marně rozpoznával, která brána označuje start a která cíl. No nevadí, s davem jsme se rozběhli a do cíle nakonec trefili všichni. Byl to snad jediný drobný detail, který by pořadatel mohl do příštího ročníku vylepšit.

Jak již tedy bylo řečeno, za znělky.... možná to bylo i beze znělky..... jsme jako tým, ruku v ruce odstartovali do závodu. Věčně vtipkující Richard nasadil hned záhy "ostré" tempo kolem 6:00/km, čímž roztrhl celý konec vlajícího peletonu. Jak později sám pronesl, byl to takový test, jak na tom kdo v zadních řadách se silami vlastně je. Sám ovšem rozprášil své vlastní řady, což ale beztak všichni kvitovali s povděkem. Z týmu DaP se tak utvořili skupinky - Fanda, Pavel, Řezňa, Richard, v závěsu Péťa se strženým nehtem, Káťa s vepředu kvapícím Kubou (do klubu DaP se zatím nepropracoval) a Štěpán s bolavým kolenem. Všichni statečně pod zdatným dohledem Slunce kvapili v ústrety prvním lesním porostům, aby se zchladili v stínu stromů.

V lesním porostu se začala trať již pěkně vlnit, na což doplatil zejména Richard, který neuhlídal v kapsičce poskakující gely a při prvním prudkém seběhu byl bez nich. Ještě, že byly na trati 3 občerstvovačky, kde se mohl dosyta spolu s ostatními najíst melouny, banány, iontovými tabletami. Občerstvovačky obecně byly i ke konci pelotonu dobře zásobené a nebyly přecpané. Dobrovolníci velice příjemní a dobře organizovaní.

U první občerstvovací stanice se začala trhat i první skupinka týmu DaP. Velitel týmu, zalitý potem a s těžkým dechem si přeci jen potřeboval více oddechnout a první tři borci se mu trochu vzdálili. Za pár kilometrů se rozdělila i první trojice a to konkrétně při prudkém seběhu do Karlštejna a následném neméně prudkém výšlapu na hrad samotný. Vpředu tak zůstal už jen Fanda s Richardem.

Po další občerstvovačce na zhruba 12. kilometru přišlo táhle prudší stoupání k lomu Malá Amerika. Zejména po něm už se nohám vyloženě nechtělo a přemlouvání stálo dost úsilí. Zvlášť ve stálem dost silném žáru a otevření se trasy slunečním paprskům na probíhajících loukách. Náš tým byl stále rozdělen teď už spíše na jednotlivce, což se ukázalo krásně po poslední občerstvovačce na 16.km těsně před expedicí do lomu Velká amerika. Při seběhu dolů do lomu, kde organizátor zpřístupnil veřejnosti nedostupný tunel, se de facto potkal celý tým, byť po částech.

Při sebězích a výbězích se totiž minula na dně lomu vedoucí dvojička Fandy a Richarda s Řezňou, na samotném vrcholu výběhu potom s Pavlem, který oba vedoucí aktéry častoval pochvalnými slovy zejména nad výběrem tak náročné trati (sám chtěl totiž běžet jen 12km, ale jako správný běžec a motivátor se rozhodl zcela správně a v duchu týmu pro těžší trasu). Ještě těsně před Pavlem minula zmíněná dvojička Péťu, která následně potkala Káťu a ta zase minula Štěpána. Vše se odehrálo při cestě do lomu a z lomu, takže celý tým, byť neběžel pohromadě o sobě i těsně před cílem věděl.

Pořádí v cíli jednotlivých členů, které nebylo až tak podstatné, si zaslouží velkou pochvalu všech našich běžců. Pro pořádek uvádím jednotlivé časy, nikoliv pořadí, protože to opravdu není v našem podání zase tak podstatné:

Fanda 2:02:24

Richard 2:02:24

Řezňa 2:06:54

Pavel 2:15:57

Péťa 2:15:58

Káťa 2:30:02

Štěpán 2:42:57

Celkový společný týmový čas 15:27:43 nám přisoudil celkově 4.místo v kategorii SLOW MOTION, což je krásný výsledek, zvlášť pokud na nás kouká z prvních míst z výsledovky název štafet jako RUNGO alias idnes.cz a nebo MattoniFreeRun.

Závod celkově byl přiměřeně náročný, ale velmi vydařený, včetně závěrečné tomboly, kde jsme hlavní cenu sice nevyhráli, ale to podstatné, čistou radost z běhu a dobře odvedené práce na trati jsme si odnesli úplně všichni, za což děkujeme jednak organizátorům i našemu nadšení z běhu.

Sportu zdar přátelé, běhu obzvlášť a uvidíme se na dalším podniku, tentokrát štafetě Sněžka - Praha.

Richard.