ČESKÝ RÁJ 250 - PODRUHÉ

17.-18.9.2021

Opět měli naši borci z DaP jasný plán. Zúčastnit se štafetového závodu, doběhnout a přežít. Stejně jako loni se tedy zdála být jasná účast v Českém ráji, jehož druhý ročník byl posunut na 17.9.2021. Vstupenka již byla zaplacena po velmi úspěšné účasti z roku 2020 a tak se zdálo, že v cestě ze Sedmihorek do Sedmihorek nebude stát vůbec nic!

Složení štafety bylo zprvu rovněž zcela jasné, dokonce se v průběhu roku 2021 přidali k DaP další běžci, a tak měla štafeta i náhradníky. Díky zraněním se ale pomyslná lavička rychle vyprázdnila, a tak to vypadalo na sestavu = Kuba, Anča, Richard, Michal, Adam, Řezňa, Fanda, Pavel, přičemž první dva běžci byli právě z řad nováčků v DaP. Takto složená sestava dostala ale velkou trhlinu, když si Fanda na prestižním firemním turnaji ve fotbale silně pohmoždil žebra a jeho účast vypadala natolik nemožně, že se celý tým snažil sehnat náhradníka. Nakonec byl ale head-hunting neúspěšný. Fanda se tak s velkou dávkou sebezapření postavil na start. Podobný příběh si prožíval Kuba, který měl v nohách Czechmana a Vltava Run a ještě ve středu neuběhal ani 2 km!! Forma, výkony a čas tedy zůstávaly velkou otázkou, kterou ale naši borci skvěle zodpověděli.

Na start prvního úseku v 16:00 (#1 Sedmihorky - Pohoř) se postavil Kuba a sám trochu trnul, jak na 345 m převýšení a 10,1 km jeho nohy odpoví. Naprosto skvěle. Štafetu zahájil jak urvaný ze řetězu a po necelých 52 minutách už byla na trati Anča (#2 Pohoř - Kacanovy). Pro tu to byl první oficiální závod. Lehkou nervozitu rozpustila na trati v přírodě za přítomnosti okolní zvědavé zvěře a po dalších 52 minutách vyslala na trať Richarda (#3 Kacanovy - Vyskeř). Jeho rozcvička ve stylu Chi-Kung slibovala mnohé, ale kopce na trati byly místy až moc kruté. Richard tak vyslal Michala na okružní úsek (#4 Vyskeř - Vyskeř) po 58-ti minutách. Michal již v šeru vyzbrojen čelovkou věděl, co ho čeká, neboť loni měl ten samý úsek. Po přesném rozložení sil se zlepšil o 41 sekund a štafetový kolík v podobě medailonku dával Adamovi v 19:46. Celkově zvládli běžci první blok auta A za 3:46:51 (39,1 km / 995 m převýšení / průměr 5:48min/km).

Adam na svém úseku (#5 Vyskeř - Příhrazy) byl jako doma, loni měl stejný kousek, a i jemu se podařilo zrychlit (o 48 vteřin). Další upravený úsek (#6 Příhrazy - Dneboh) přebíral Řezňa, který s drobně bolavými zády lehce zabloudil a přidal si navíc necelý kilometr. Ze svého úseku pak předával Fandovi po 35-ti minutách. Fanda se zatím psychicky vyrovnal s během pod tlakem svých žeber a běžel, co mu pravý bok dovolil. Etapu (#7 Dneboh - Branžež) tak zvládl v čase 63:16 a už na svůj první úsek naskakoval Pavel (#8 Branžež - Kněžmost), který oproti loňsku přesedlal do auta B a jeho blok pěkně zakončil po 3:21:26 (34,4 km / 484 m převýšení / průměr 5:51 min/km). Do nočních úseků auta A vyslal Anču ve 23:08.

Anča zahájila ve velkém stylu a velmi statečně se prala s přidělenými kilometry a černočernou tmou. Svůj úsek (#9 Kněžmost - Kost) zvládla v tempu 6:34/km a Richardovi navlékala medailon na zápěstí po necelých 70-ti minutách. Richard svůj úsek již dobře znal (#10 Kost - Humprecht) a zdálo se, že ho nerozhodil ani drobný karambol a přistání na pravém koleni v lese za Kostí. Rozhodil ho ale letos neosvětlený Humprecht a kolem potemnělého zákoutí hřbitova nabral nakonec na svůj loňský čas více než minutovou ztrátu. Dalším běžcem byl opět Kuba, který dostal instrukce od Pavla ohledně orientačních bodů. Běžel totiž jeho loňský úsek (#11 Humprecht - Trosky) a jeho čas bude na hodně dlouho neotřesitelný. Na parádní výkon Kuby, který se nenechal rozhodit právě v bodě složité orientace náhodnou přítomností své posádky auta A, navázal Michal (#12 Trosky - Mladějov). Jak se ukázalo v Mladějově, běžel Michal ¾ trasy s vybitou čelovkou pouze za svícení mobilu. Prsty v tom měl zjevně i Richard, který si čelovku na svém úseku půjčoval. Michal tak běžel opatrněji než loni a o pár chvil opožděn tak předával Pavlovi do další rundy vozu B ve 3:19. V nočních úsecích tak tedy strávil vůz A 4:11:23 (42,6 km / 740 m převýšení / průměr 5:54 min/km).

Pro první dva borce z posádky B byli jejich noční úseky nové a zároveň se pro všechny začala trať zvedat v převýšení. Pavel (#13 Mladějov - Libuň) si ale načetl velice správně poslední poznámky a upozornění ve startovním stanu, aby mohl předat Fandovi do jeho úseku za 51 minut. Fanda (#14 Libuň - Košov) stále s žebry ve stavu "já nikam nejdu", nicméně naprosto omámen atmosférou závodu, dosáhl na lepšící se tempo a po necelé hodině mohl poslat vpřed Adama, který měl opět loňský úsek (#15 Košov - Můstky Lomnice). Adam v duchu robotického nastavení a strojového tempa vyrovnal na vteřinku svůj loňský výkon a Řezňu už na předávce šteloval na Kozákov (#16 Můstky Lomnice - Kozákov). Brutální a dlouhé stoupání k nádhernému výhledu do okolí si Řezňa vychutnával každým krokem a v cílovém hanku doslova visel za lépe disponovanými jedinci z lepších štafet. Po dokonale odevzdaném výkonu už neměl slov a spolu s ostatními odjel na odpočinek k Líšnému. Předávka B - A proběhla v 7:31 ráno a borci na trati nočních úseků strávili 4:11:23 (38,1 km / 1.280 m převýšení / průměr 6:36).

V sobotu ráno, čtyřicet jedna minut před plánem, se osádka auta A jala zahájit své poslední úseky. Na Kozákově (#17 - Kozákov - Klokočí) se do toho s úsměvem a vervou pustila Anča. Za necelou hodinku, kterou Michal piloval v Klokočí v TOIce, již probíhala předávka a odlehčený Michal již ukrajoval kilometry na vrcholu Sokol (#18 Klokočí - Koberovy). Richard už se tetelil na předávce a nemohl se dočkat krásného a dlouhého stoupání směrem na Chloudov a dále do Semil (#19 Koberovy - Semily), aby ve finále svedl krásný souboj se Společenstvem prstenů. Mocně povzbuzován předal medailón Kubovi a ten roztočil své turbo tak dokonale, že na svém úseku (#20 Semily - Líšný) předběhl asi 7 štafet!! Naprosto famózní výkon. Předávka v čase 11:28 (40,1 km / 804 m převýšení / průměr 5:54 / km).

Prozatím podávali naši borci naprosto úchvatné výkony, ale finále mělo teprve přijít! Adam do své etapy (#21 Líšný - Frýdštejn) nastartoval skládací hole, které mu dodávaly správný "drajv" a měl co dělat, aby zabrzdil včas na předávku Pavlovi (#22 Frýdštejn - Klokočí). Ten nastartoval bůh ví co, protože jeho tempo bylo v posledních kilometrech až neskutečné a o několik minut vylepšit Jirkův čas z loňska! Následoval jej Řezňa (#23 Klokočí - Sedmihorky), proslulý svým dopingem v podobě majónezy a zřejmě jí pozřel celou, neboť loňské záznamy přespal v řádech deseti minut. Na to odpověděl žebry zmožený a zdravě nahecovaný Fanda (#24 Sedmihorky - Sedmihorky) takovým tempem, že si ho (bohužel!) nevšiml ani pořadatel a téměř nikým nepozorovaný Fanda v cíli málem unikl pozornosti i svému týmu! Naprosto heroický výkon! Celý poslední blok zaběhli naši borci o 25 minut lépe než loni - 4:31:36 (48,7 km / 1.110 m převýšení / průměr 5:35), což je tedy závěr jako z partesu! Fanda tak donesl štafetový medailon do cíle v 16:00:20, tedy za 1 den a 20 vteřin.

Celý závod se nesl v nevyřknutém očekávání a drobné nejistotě, co naši borci předvedou. Forma a síly jednotlivých členů byla i jim samotným záhadou. Fanda byl ještě v úterý na RTG se žebry, Kuba měl v nohách 48 km od břehů Vltavy a ½ ironman, Řezňa rozhozená záda, Adam neměl v nohách ten správný dynamit jako loni, Anča prožívala svou závodní premiéru, Michal točil nohy spíše na kole, Pavel brousil asfalt v klecanských kopcích až na poslední chvíli a Richard mocně slavil bůh ví co až na pokraji vysílení ještě v úterý ráno. Z tohoto pohledu byl start trochu nervózní, ale finále bylo o to sladší a za to patří našim borcům velký obdiv a dík! Sladká tečka na ně jistě ještě zaslouženě čeká! Nejspíše v podobě přihlášky na další ročník...

Zapsal: Richard