250 Český ráj - 2022

Je pátek 27.5.2022 a pro borce z DaP to znamená jediné. Odjezd do Turnova na start již třetího ročníku štafetového závodu. Třetí ročník = třetí účast. Dá se říct, že si DaP tuto štafetu oblíbilo. Opět se tedy hlava týmu sešla nad rozpisem úseků, který zůstal skoro beze změn a nadělilo si úseky tak, aby se ve výsledcích správně odrazila výkonnost jednotlivých členů. Dlouho si s tím tentokrát nevěděli borci rady, jelikož účast musel odříct Kuba pro rodinné, až téměř mateřské povinnosti = gratulujeme!!!! Z podobných důvodů se musel se slzou v oku vzdát účasti Adam, tomu ale slzu zamáčkla u obřadu novomanželka.

Nakonec se tedy vyloupla následující sestava pro auto A = Richard, Anča, Jirka, Michal a pro auto B = Řezňa, Mercedes, Fanda, Pavel, přičemž Jirka se do štafety po roce vrátil a Mercedes si oživil spolupráci ze štafety Sněžka - Praha.

Start pro DaP byl letos o pár minut dříve, již v 15:42 a tentokrát se rozběhu ujal za drobného deště, za to s vydatně podmáčeným terénem po předchozím lijáku, Richard. I přes bolest v pravém lýtku se vypořádal s úsekem výborně a za hodinu a dvanáct vteřin předával Anče, která běžela svou známou trasu. S tou se vypořádala obdobně jako loni a jala se předávat Jirkovi. Tomu se bohužel na trati již nedařilo podle předpokladů. Zprvu tedy ano, až do jeho oblíbeného křupnutí v nespecifikovaném místě na dolní části těla, které se po předávce Michalovi ukázalo jako fatální, tedy alespoň pro štafetový závod. Zatímco tedy Michal zdolával v úvodních a končících pár set metrech upravenou trať, laborovali se zraněním Richard i Jirka. Richard mazal půjčenou hřejivkou lýtko, zatímco Jirkovo nespecifikované zranění na spodní části těla už se ani nevešlo do boty. V tom ale zakročil Fanda a na další úsek se jakoby zázrakem dostalo Jirkovo křupnutí do Tomášových rozměrů a mohlo se pokračovat. Pro statistiky ještě údaje z prvních úseků = 38,7 km / 985 m př. / 3:54:17 (6:03/km).

Auto B zahájilo svou první rundu v 19:36, což bylo o 14 minut dříve oproti plánu. Borci běželi své úseky přeházeně a jedině Fanda a finišující Pavel měli úseky stejné jako loni, tak to mohli pálit hlava nehlava. To se koneckonců povedlo i Řezňovi s Mercedesem a do noci tak předávali po svých úsecích ve 22:47, což bylo o 37 minut dříve, než si borci na začátku vytyčili. 35,0 km / 454 m př. / 3:11:31 (5:28/km)

Předávka aut v Kněžmostu tedy již tradičně za tmy a Anča mohla upalovat na svůj úsek do Kosti, kde předávala hřejivou mastí rozpálenému Richardovi, který hned v úvodu předběhl 2 štafety. Nově koupená hřejivka od Pavla tedy fungovala a Richard tak ve zlepšeném čase daného úseku mohl předat Tomášovi. Ten se s tratí popral vcelku nemilosrdně a Michal se tak mohl vydat na svůj "znovuobjevený" úsek z Trosek do Mladějova. Tam už čekalo opět auto B, polévka v hospodě a přejezd vozu A na Kozákov. 42,6 km / 740 m př. / 4:23:14 (6:11/km).

Z Mladějova již vybíhal namotivovaný Pavel na svou oblíbenou trať a to o plných 41 minut dříve, než velel plán. Hodinky ukazovaly tou dobou 3:11. Pavel se s tratí moc nemazlil, opět ušetřit velmi cenné minuty a Fandovi tak předával s dalším skvělým výsledkem na pažbě. Fanda oproti loňsku rovněž přímo letěl a jen se mu hlavou mihla loňská mizérie s žebry. To už ale předával Řezňovi, pro kterého byl úsek zcela nový, ale popral se s ním naprosto skvěle, aby vyslal na premiéru na Kozákov Mercedese. Ten se ujal štafetového náramku a mazal do prakticky neustálého stoupání již téměř za svítání v 5:46 a pral se s kopcem naprosto fantasticky. Byť se zdálo z jeho grimasy na předávce, že není se svým výkonem spokojen, čas ale ukazoval naprostý opak a signalizoval obrovskou vůli, se kterou Mercedes svůj úsek zdolal. Klobouk dolů vážení! Na Kozákově tedy předávka auto A v 7:05. 37,1 km / 1.280 m př. / 3:54:13 (6:19).

Poslední rundu auta A tedy rozjela Anča, která měla úsek sice skoro stále z kopce, ale na podmáčeném terénu to nebyl žádný med, resp. místy ano, ale běžet po medu by si každý raději odpustil. Po 56-ti minutách už tedy vysílala na svůj úsek Michala, který se dle GPS schoval někde na Sokole, ale přesně včas se objevil na předávce Richardovi směrem do Semil. Tam se Richard objevil opět trochu dříve než loni a tak se mohl z auta B přestoupivší Fanda soustředit na původně Kubův úsek do Líšného. Tak se i stalo a na doslova lidmi přetékající předávce se už chystal Řezňa. 40,1 km / 804 m př. / 4:01:15 (6:01).

Poslední runda, poslední předávky, naprostý majstršich. Do něj se rozběhl již zmiňovaný Řezňa a zlepšil loňský Adamův čas o bezmála 3 minuty. Následoval Mercedes, který měl sice seběh na změněné trati do Turnova, ale nerozběhané tělo, zejména po heroickém výkonu na Kozákov, již trochu vypovídalo službu. Tomáš se tak už nemohl dočkat předávky, aby přes kopec na Klokočí skončil v Sedmihorkách. Jeden z náročnějších úseků tak zvládl se ctí a Pavlovi do finále v Sedmihorkách předával o 59 minut dříve, než byl plán. Pavel se na svou finišmanskou kapitolu vyloženě nemohl dočkat. Dokonce si ji jel i zatrénovat v čase kolem 90-ti minut a tak jsme ho v tomto čase i vyhlíželi.... Kdo ale nezná Pavla, ošklivě by se spletl a našeho borce propásl, neboť tento běžec umí podávat naprosto šokující a nečekané výkony, což předvedl právě zde a svůj těžký úsek zvládl za 81 minut! Štafetu tak dovedl do cíle v naprostém vysílení v 16:09 CET. To znamená v celkovém oficiálním čase 24h 28 m 51s.

Přes veškeré peripetie s náznaky zranění i zraněními se tedy borci dostali opět zdárně do cíle o hodinu a třináct minut dříve, než bylo v plánu. Ano, plán byl pravda trochu střízlivější, než v předchozích ročnících a celkový dosažený čas se řadí až na třetí místo, nicméně s přihlédnutím k sestavě, vývoji závodu a nutno podotknout i velmi podmáčenému terénu, který místy nedovoloval pořádně zabrat a byl díky blátu spíše na brusle, je výkon našich borců opět obdivuhodný. Přede všemi klobouky dolů!

Příští ročník, kam se DaP opět přihlásilo tedy slibuje další super výkony a budeme se na něj tedy všichni společně těšit. 

72. Doběhnout a přežít .................... 24:28:51

A jelikož závěr patří mistrům, přinášíme i pár ohlasů našich běžců.

Mercedes Pavel:

Závodu jsem se účastnil poprvé. Bohužel jsem totálně podcenil přípravu s představou, že když si půjdu párkrát zaběhat, že to bude v pohodě. Nebylo! První úsek byl za západu slunce příjemný a relativně nenáročný s délkou 5,7km. Druhý úsek za ranního rozbřesku už tak příjemný nebyl. Výběh na Kozákov prostě vyžaduje mít něco naběháno. Na převýšení 370m na 11,6km dlouho nezapomenu.. 🙂 A třetí úsek, který měl být z hlediska profilu procházka růžovým sadem, byl doslova peklo. Celý úsek jsem protrpěl, nohy bolely a z celkově mírného kopce mě nepustily. Tomu odpovídá i dosažený čas. V závěru jsem byl rád, že jsem úsek vůbec zdolal. Do příštího roku poučení - pořádně natrénovat!! Klobouk dolů před pořadateli - vše měli připravené do posledního detailu.

Jirka Tom:

Tak i já se přidám i když jsem nováček. Běhám mnohem delší tratě než byli ty moje úseky a proto jsem se snažil trochu zrychlit tempo než běhám normálně na svých "ultratrailech" a bohužel to se mi stalo osudným. Prvních 2-3 km jsem šel moc rychle a to se promítlo ve zbývajících kilometrech. S časem, který jsme jako parta chtěli dosáhnout, jsem tedy moc nepomohl, ale snažil jsem se. Holt budu muset potrénovat kratší běhy. Jinak jak psal Pavel bylo to perfektně značené a i v noci když jsem běžel 11. úsek. Jinak ještě jednou díky že jsem se mohl zúčastnit s tak super partou lidí 👍👍.

Richard:

Letos zase paráda, i když bylo v lese dost mokro a v určitých partiích to hodně klouzalo a chtělo to tretry, nebo aspoň špunty jako na Kunratickou. Zároveň musím říct, že se ze závodu stala trochu masovka, 94 štafet na startu je už hodně. Proti nám mluví i kvalita štafet, od prvního ročníku a 15.místa pociťujeme v umístění značný sešup. Ale užíváme si to pořád stejně.... :).

Zapsal Richard.