Czechman Short 2020

27.9.2020

Je mi velkou ctí přispět na naše stránky první reportáží z neběžeckého závodu. Takových závodů již bylo dost, některých se dokonce účastnili i členové DaP, nicméně zatím nebyl čas ani příležitost o tom dát vědět. O co tedy šlo? O triatlon! Již je to dlouhý rok, kdy se Káťa velice úspěšně účastnila Czechmana, tedy polovičního Ironmana, i Ricardo přispěl svou měrou do mlýna svou účastí na ½ IM. A tak nebylo co řešit, prostě triatlon musel být pokořen ve větších počtech. Jakési matné pokusy na Vyžlovce jsem sice již absolvoval, ale závod pod záštitou ČTA a hlavně jejich pravidel, to je dámy a pánové zcela jiné kafe.

Začátkem roku 2020 jsem se tedy přihlásil na kratší verzi polovičního železňáka = Czechman Short (0,6 - 26 - 6). A abych v tom nebyl sám, přihlásil jsem i svého souputníka z Vyžlovky Michala a dokonce šváru Tomáše. Stav virového opojení roku 2020 závod bohužel posunul z června až na září, ale aspoň nás vystavil nečekanému otužileckému módu.

V týdnu před 27.9.2020 tedy proběhly horečné debaty, zda bude povinný neopren, neboť předpověď nevěstila nic dobrého a teplota vzduchu i vody rychle klesala. Navíc byl sobotní závod ½ IM v naprosto deštivých a větrných podmínkách opravdovou lahůdkou a jen jsme trnuli, jak to bude vypadat na náš nedělní Short. No, nakonec to vypadalo naprosto famózně. Teplota vzduchu asi 8°C, vody snesitelných 18,1°C a tedy žádný povinný neoprén = hurááá. Michal tedy nakonec nějaký potápěčský kousek sehnal, ale já s Tomášem jsme šli pěkně na ostro, jen v plavkách. Ve startovním poli nás takto odstartovalo asi pět. 2 minuty po chlapech šly do vody i holky, kam se na poslední chvíli přidala nečekaně i Káťa, která si odskočila od juniora a šlo se na věc.

Po mém rozvážném vkročení do vody jsem zjistil, že se mi plave docela dobře, nikdo mě nekope a mám docela dost prostoru. V hlavě mi vrtalo hlavou, kdy mě doplave Káťa, i když 2 minuty na tak krátkou vzdálenost jsou docela velkým náskokem i pro takového Phelpse jako jsem já. Mezitím mi ale uplaval švára, což se ale při jeho proporcích dalo čekat. Michal zatím uzavíral startovní pole svým pohodovým prsařským stylem.

Depo - do naha a do teplých hadrů na kolo jsem to zvládnul za 6:36. V tomhle jsem jasně vyhrál, nejpomalejší depo ze všech. Ze stanu na převlečení jsem vyšel ve chvíli, kdy už byla Káťa na rampě s kolem a štrádovala si to na cyklistickou část. Daleko přede mnou už jel švára Tom. Za mnou ještě náš silný prsař Michal, kterému se v neoprenu zalíbilo a plaveckou část si řádně vychutnával. Jeho kolo je ale pověstné, takže jsem pro změnu očekával, kdy mě dojede Michal.

Káťu jsem naopak po chvíli cyklistické části dojížděl a už v ten moment něco jedla. Jedla vlastně při každém našem vzájemném míjení. Nevím, kde tolik jídla vzala, ale její spokojený a usměvavý výraz byl v dost silném kontrastu s mým pocitem v žaludku, který se mi začal dost svírat. Po asi pěti kilometrech kola jsem docvakl i šváru, který se začal trápit na svém klapajícím horákovi. Cyklistická část byla na dva okruhy, tedy 4 obrátky. Michal mě dojel na třetí. To byl docela úspěch. Na kole mi ale naložil celkově pět minut a jelikož je i trochu lepší běžec, věděl jsem, že už ho nedoženu.

Druhé depo už bylo trochu rychlejší, už jsem za sebou i pár kousků nechal. Horší ale bylo zjištění, že mi totálně promrzly nohy a necítím chodidla. Žaludek se navíc vůbec nezklidnil, ba naopak, naplánovanou RAW tyčinku jsem na kole nemohl pozřít a i při běhu se ozýval jak neodbytná pokojská. Takhle jsem si běh vůbec nepředstavoval. Rychle jsem se ale musel se situací vypořádat a nastavit přijatelné tempo. To se bohužel pohybovalo až kolem 5:45/km a začal spíš boj o přežití, než abych si třetí část závodu užil. Co mě těšilo byla obrovská podpora manželky a dětí, kteří mě nepřestávali povzbuzovat. Při dvou běžeckých úsecích celkem čtyřikrát. Super. Akorát jsem jim nemohl předvést lepší výkon.

Celkový čas 1:52:05 není nijak oslnivý. Předpokládal jsem, že bych mohl dát čas pod 1:50, v lepším případě dokonce i pod 1:45. Jen v depu jsem ale strávil dohromady téměř 9 minut a to je hodně. V běhu jsem nechal určitě taky pár minut. Takže bez depa a při dobrém běhu je to vlastně pod 1:40... 😊. První z DaP dorazil tedy Michal v čase 1:46:29, třetí Káťa, která podala mimořádný výkon, jen půl roku po porodu 1:56:18. Myslím, že její záda za půl roku už ani nebudeme stíhat. Tomáš s pošramoceným horákem ve finále ve zcela vyčerpávajícím čase, ale limitu za 1:59:59,9 - těsněji už to prostě nešlo.

V cíli jsme všichni obdrželi nutnou proprietu posledních dní - roušku - a pak už jsme se mohli vrhnout do stanu na občerstvení a finišerská trika.

Zapsal Richard.